Seznamujeme se s vodou a reliéfem dna. Snažím se nacházet taková místa, která mi zaručí super úlovky.
Na zdejší podmínky panuje opravdu letní počasí, bezvětří, úplné azuro a moře je jeden velký olej, teplota 25 °C. Hledám oblasti, kde se budou zdržovat ryby, protože když prochytávám místní zátoky u skal, tak chytáme pouze malé ryby, takže hledáme místo, kde budou ty větší. Po chvíli se mi na echolotu zjevuje podmořská hora, která vydává po chvíli svoje tajemství. Netrvá to dlouho a přichází první záběry.  Narážíme na hejno větších kellerů a okamžitě prochytáváme sloupec. Úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat. Pruty máme 2.40 od Pennu v gramáži 60-100g. Tvrdost prutu volím podle driftu moře a zvolené nástrahy. Dolů pouštíme 50g pilkříky od Damu v imitaci kellera a modré gumy Mystic v kombinaci s jigem agressor 60g od Honzy Dufka.

Začíná to, proč jsme tady. Nástraha ve vodě a nekompromisní kopance do prutů. Parádní souboje s rybami, které mají neskutečnou sílu. Kdo měl na prutě kellera 80+, může potvrdit.
Pruty jsou neustále ohnuté, prostě nářez. Na lodi jsem s tátou, který je v Norsku poprvé a já se snažím udělat vše pro to, aby se chtěl vrátit zpět. 

         
Aby to nebylo jen o vláčce a stejných rybách, chci zkusit i hlubinnou přívlač. Ne, že bych nedůvěřoval klasickým návazcům, včetně nejznámějších paprik, ale návazce si vážu sám. Vážu si monofil 1.00  v délce cca 2 metry a na něj dva háky Owner 9/0 až 12/0. Tyto háky mě nikdy nezklamaly a nemám důvod měnit. Na háky napichuji prosolené podkovy makrel, které jsme marinovali v soli přes noc. Sůl vytáhne vodu a ryby ztvrdnou. Je to neskutečná pochoutka nejen pro štikozubce.  Nacházím plotnu 80-90 metrů a pouštím to dolů. Záběry přicházejí.
Je potřeba mít prut, na kterém poznáte záběr. Takže ne úplné poleno. Já volím prut od značky  ATF v edici Jan Dufek 300-600. Tenhle prut je pro mě dokonalý. Přichází první větší záběr a valím to nahoru. Cítím větší odpor, takže ryba tam je. Nepovoluji, jen pumpuji nahoru. Zhruba po 7 minutách se na hladině objevuje můj první letošní štikáč cca 90 cm. Krásná a bojovná ryba. Pouštíme zpět pilker dolů a čekám jen náraz do dna, přitahuji lehce šňůru a napínám, abych poznal každý drbanec. Další ryby na sebe nenechají dlouho čekat, včetně dalších štikáčů, mníků a lumb. Mám parádní pocit, protože výprava se ubírá správným směrem. Dobrá parta je základ a k tomu takové ryby.

           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Norsku je ale moje hlavní vášeň vláčka. Takže další dny vyrážím už jen s vláčákama. Hejno makrel snad o velikosti několika kilometrů nám nahrazuje veškeré pořady v TV National Geographic. Obrovská hejna nahánějící malé sledě, to se prostě jen tak nevidí. Mám s sebou i UL prut od Gunki a ty pracují nádherně. Makrela je prostě divočák a velký bojovník. Asi po hodině měním nářadí, protože vím, že kde jsou menší ryby, tak jsou i ty velké. Chci zjistit, co plave pod makrelami, mám vůbec problém prohodit nástrahu hejnem makrel do hloubky, tahám teda větší, 80g pilker, ať rychleji propadne dolů. Prut se ohýbá, špička ve vodě a naviják jede. Doufám v krásnou rybu. Po pár minutách přestávám cítit odpor a pod lodí vidím krásného kellera, který vyjíždí na hladinu. Ale je to silná ryba a tak v zápětí už maže zpátky do hloubky. Je to neskutečný boj s černým torpédem. Kvůli tomu jsme tady, souboje a ryby, kterým se nic nevyrovná. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Norsko je země, kterou miluji pro její nezaměnitelnou přírodu, lásku k rybolovu a neskutečný pocit volnosti. Vracím se sem každoročně s naprostým nadšením a hlavně respektem, protože bez toho to na moři nejde. Děkuji chlapům a doufám v brzký návrat sem na sever. 

Petrův zdar všem, Honza.